Stručně z dějin městečka Konice.
Do Konice č. 298 se přestěhoval
Jan (IX-26) *1882
- syn Josefa (VIII-9) z Budětska - domkař a obuvník.
V dětství to neměl lehké - byl poloviční sirotek a proto mu byl ustanovam poručník - Josef Páleník (starosta v Budětsku). Učil se obuvníkem u p. Langra a poručník se staral o to, aby mistr dostával za
svého učedníka řádně zaplaceno - přepis zde, což nebylo vždy lehké, protože o proplacení - přepis
zde musel vždy žádat sirotční pokladnu, včetně ukončení učení - přepis zde. Když se pak učil obuvníkem v Prostějově,
stala se jeho sestře Anně ta patálie s penězi - viz kapitola Budětsko. Nakonec poručník
požádal soud o předčasné schválení zletilosti - přepis zde aby se Jan mohl oženit a založit obuvnickou živnost.
Oženil se s Josefou Zajíčkovou a měli celkem šest dětí, z toho tři dcery: Marie (X-30)
provdala se za Vojtěcha Krče z Křemence, Anna (X-31)
měla za manžela Václava Tylšara (dámský krejčí) z Budětska a Emilie (X-32)
provdaná za Aloise Fabiána *1918 (krejčí v Olomouci) ze Štěpánova. Jejich synové založili tři současné větve:
nejstaší Rudolf (X-28) *1906 ,
strojvedoucí, s Emilií Koštovalovou měli dceru Alenu (XI-12) *1932 provdanou Kryštofová (více o ní nevím) a syna Vladimíra (XI-13)
- zaměstnanec Českých drah, který se s manželkou Libuší Hurtovou odstěhoval do Ostravy
a mají syny Vladimíra (XII-13) a Milana (XII-14). Vladimír se oženil s Hanou Podgorskou a mají dceru Kateřinu (XIII-8) a Annu (XIII-9). Milan má s Yvetou Krajníkovou
dceru Soňu (XIII-10), provdanou za Lukáše Halagačku a dceru Dagmaru (XIII-11). Dochované dokumenty Rudolfa (X-28) a Vladimíra (XI-13) - potvrzení.
Druhý Janův syn - Karel (X-29) *1907 byl dělníkem a továrním obuvníkem a s Marií Snášelovou, dcerou svobodné Josefy Snášelové
z Olomouce, zůstali v Konici . Jejich starší syn Karel (XI-14) , skladník, tam také žil s manželkou Emilií Kordekovou (ze Svrčinovce na Slovensku) mají syna Karla (XII-15), který měl za
manželku Ilonu Vodákovou z Brodku u Konice, ale děti neměli. Další následovala dcera - Vladimíra (XII-16) - byla provdaná dvakrát, poprvé za Jana Benkovského a pak za Stanislava Vařeku z Hrochova,
její sestra Miluše (XII-17) si vzala za manžela Zdenka Vodáka z Brodku u Konice (bratr zmíněné Ilony Vodákové). Karlův (IX-29) syn Jaroslav (XI-15) *1940 , zedník, se oženil s Annou Műllerovou, žili ve Stražisku a adoptovali dceru Ilonu.
Nejmladší syn - Oldřich (X-33) *1924 se hned v květnu roku 1945
odstěhoval do Moravské Třebové
(dochovalo se po něm plno dokumentů - např. potvrzení,
průkazy... a hlavně autentická nahrávka jeho vzpomínek )
kde si v Bránské ulici č. 6 (první obytný dům po pravé straně od náměstí) otevřel hodinářskou živnost v domě, který mezi lety 1911 - 1945 vlastnil hodinář Franz Richter, zvaný Fatty. Zřejmě to byl on, kdo při svém odsunu v roce 1945
věnoval Oldřichovi velké stojací hodiny, které pak dlouhá léta zdobily interiér hodinářské prodejny. V roce 1946 se firma přemístila na rušnější ulici Čs. armády č. 6 (dříve Dolní ulice, později E. Beneše) do historického domu
s mázhausem, jehož předchozím majitelem byl Johan Braun (rovněž hodinář a optik).
Tady bych chtěl zmínit dva neobvyklé dokumenty dokládající pasáž z audio vzpomínek Oldřicha o tom, jak německý majitel domu v Moravské Třebové při svém odchodu do Rakouska v roce 1946 věnoval novému obyvateli tři historické cechovní
cínové poháry i s dopisem v němž potvrzuje jejich darování Oldřichovi (zřejmě aby nemohl být podezříván z jejich nelegálního nabytí). Ten je i s dopisem v roce 1950 věnoval muzeu v M. Třebové. Když jsem pátral po jejich osudu, zjistil jsem, že v evidenční knize
muzea je zanesen pouze jediný z těch tří předmětů - a to "džbán" tkalcovského cechu datovaný rokem 1674 (jako dárce je chybně uveden J. Kutý). Současný kurátor muzea mi však sdělil, že žádný z těchto předmětů ani dopis se v muzeu
nenachází a to již nejméně od roku 1977, naposledy byl v evidenci uváděn v roce 1971 a od té doby se neví kam se poděl. Jediné co jejich přijetí do muzea potvrzuje, je děkovný dopis, který muzeum Oldřichovi zaslalo - mimochodem bez jakýchkoliv podpisů uvedených pracovníků muzea. I v tomto dopise se píše o "...dvou hlubokých cínových nádobách s pokličkami a jednom
cínovém džbánku cechovním...". Nezdá se mi pravděpodobné, že by to byl důsledek jen nějakého šlendriánu, poněvadž jiné drobné a v podstatě bezcenné předměty z darů jsou pečlivě zaevidovány, spíše na mě celá záležitost působí
dojmem, že byla od počátku plánovaná (asi zdobí nějakou soukromou sbírku - pozn. JK), protože neexistují ani fotografie či nákresy pohárů ani potvrzení o daru pro Oldřicha od německého majitele. Samozřejmě v dopise musely být
uvedeny všechny tři předměty, protože rozporu by si dárce jistě všiml, kdežto k evidenční knize přístup neměl. V audionahrávce Oldřich uvádí, že ani on je nikdy neviděl v muzeu vystavené a vyjadřuje své zklamání a názor, že si
je měl raději nechat.
V padesátých letech byla ve městě zřízena pobočka firmy Chronotechna a Oldřich se v ní stal vedoucím. Dílna byla v zadním traktu domu č. 37 na náměstí a činnost byla rozšířena o zlatnicví a prodej klenotů. Když po změně režimu
na konci 80. let bylo opět umožněno soukromé podnikání, otevřel si Oldřich se synem Oldřichem v sousedním domě č. 38 hodinářství s přidruženým prodejem zlatého a stříbrného zboží.
Oldřich se oženil s Jolanou Gáfrikovou a mají dva syny: Oldřicha (XI-16)
a Miroslava (XI-17). Starší Oldřich bydlel v Moravské Třebové s manželkou Danou Čepovou a mají dvě dcery: Lucii (XII-19) a Kateřinu (XII-20)
provdanou za Miroslava Zouhara. Oba Oldřichové byli hodináři - ještě v roce 2015 měli na náměstí v Mor. Třebové hodinářství, foto interieru
prodejny je ale starší - někdy kolem roku 2000. Oldřich starší zemřel v roce 2004, mladší spáchal v roce 2016 sebevraždu, přestože firma prosperovala. Pohřbeni jsou na místním hřbitově v rodinné
hrobce, na které je hodinářský symbol zhotovený podle návrhu Oldřicha staršího.
Zajímavé je, že pan Oldřich (*1924), když chodil do školy, se od svého učitele dověděl, že příjmení Kutý je údajně maďarského původu. Zřejmě měl na mysli slovo "kutya" česky "pes"), ale v našem případě je to mylná domněnka -
viz sekce Naše příjmení.
Mladší bratr Miroslav (řidič ČSAD) zůstal také v Moravské Třebové a oženil se s Jitkou Makrlíkovou, mají syny Miroslava (XII-21) a Roberta (XII-22).
Miroslav se oženil s Květou Tesařovou z Ostravy a mají dceru Nikol (XIII-21). Robert (XII-22) má s manželkou Veronikou Smíškovou
tři děti: Stanislavu (XIII-51), Jitku (XIII-52) a Jřího (XIII-53).
Druhou rodinou, která přišla do Konice později byl František (X-69) *1932 -
syn Františka (IX-80) z Nové Dědiny 4 - s manželkou Marií Greplovou a měli dva syny: Jaroslava (XI-55) ,
Františka (XI-56) a dceru Ludmilu (XI-57) provdanou za Františka Grepla, kteří žijí rovněž v Konici .
Jaroslav se oženil s Blankou Štaffovou, mají děti Romana (XII-57) a Moniku (XII-58).
Roman má za manželku Veroniku Chlupáčovou a jejich děti se jmenují Sebastian (XIII-56) a Dominika (XIII-57).
Mladší Jaroslavův bratr František má za ženu Dagmaru Odehnalovou a syny Lukáše (XII-59) a Adama (XII-60), jejich sestra Tereza (XII-79) již zemřela. Lukáš se oženil s Pavlou Rampouchovou a mají děti:
Filipa (XIII-40), Terezu (XIII-41) a Mikuláše (XIII-42)